Autosklo musí splňovat náročné bezpečnostní požadavky na jeho pevnost a tříštivost. K výrobě bočních a zadních autoskel se používá kalené sklo (do sedmdesátých let se používalo i jako čelní), které se vyznačuje vysokou tvrdostí při zachování nízké hmotnosti, ale v případě jeho poškození se rozpadne na velký počet malých střepů čtvercového tvaru. Tyto střepy totiž nezpůsobují hluboké řezné rány. Tato vlastnost je však u čelních skel nepřípustná (nezřídka se stávalo, že se po úderu kamenem, který byl vymrštěn pneumatikou jiného vozu, rozpadlo a zasypalo řidiče sprškou střepů), z tohoto důvodu se v dnešní době používá k výrobě čelních autoskel vrstvené sklo.
Toto sklo je tvořeno dvěma vrstvami (vnější vrstva bývá zpravidla silnější), které jsou spojeny bezpečnostní fólií. V případě úderu kamenem se rozbije pouze vnější vrstva skla, ale sklo se nerozpadne a drží nadále svůj tvar. Ale i v případě větší nehody (např. bažant, srna) fólie zabrání rozpadu skla a drží střepy pohromadě. Většina lidí pak podceňuje nebezpečí vzniklé menším poškozením skla (tzv. hvězdičky), takto narušené sklo nemá dostatečnou pevnost. Tudíž nemůže posádce vozidla zaručit bezpečnost před poraněním od střepů.